Alone against all. Against myself. Forever. Like a stray dog.

R&R 01

30. ledna 2013 v 12:12 | Tume Kiilas |  Tales

Krev pomalu plnila spáry mezi zářivě bílými dlaždicemi. "Kde je?" Dva kužely světla brouzdaly koupelnou. "Teď to tady bylo!" První ze stínů vykoukl z koupelny a prohlédl chodbou ke schodišti. V tváři se mu objevilo cosi jako znepokojení. "Ksakru." "Bude nahoře." Druhý nespouštěl oči z mladíka visícího na řetězu provlečeném okenní mříží. Byl na sebe patřičně hrdý. Mezitím první vyměnil zásobník u Scorpiona. "Jdu tam." Vplížil se do chodby a zamířil ke schodům. Omítka opadaná z prostřílených zdí křupala pod podrážkami a vzduch plný prachu nepříjemně škrábal v krku. Vyšel do prvního patra a za doprovodu mohutného šramotu se jal prohledávat pokoje. Druhý zůstal stát vedle mrtvoly. Kouřil cigaretu a prohlížel si svou práci. Hluboké rýhy okolo zápěstí, rudočerné čáry od horkého kovu a desítky ran po celém těle. Prostě krása. Pruhy zaschlé krve se táhly všude okolo. Na tváři mu zasvítil úsměv a někde hluboko uvnitř ucítil teplý závan uspokojení. Pak sklouzl pohledem na hodinky. 3.20. Akorát tak čas to tady skončit. Otočil se ke dveřím a zpola zaschlá krev zamlaskala pod podrážkami těžkých bot. Najednou se z patra ozvala tupá rána, následovaná další a další. To už se rozeřval i scorpion. Stín obklopila série ohlušujících ran. Pak nastalo naprosté ticho. Stín v koupelně, teď již klečící v kaluži cizí krve, jako kdyby ohluchl. To co přišlo pak, by bylo moc i na mnohem otrlejší lovce. Nelidský řev se rozléhal domem a z lovcových uší začaly vytékat pramínky krve. Následovalo cosi vzdáleně připomínající výstřel. Pak opět nastalo ticho.
Muž bez váhání vyběhl na chodbu a prudce zatočil ke schodům. Divoce kolem sebe máchal glockem a baterkou. Přesně ve chvíli, kdy zatočil ke schodům, ho do obličeje udeřila pěst svou tvrdostí připomínající spíše železnou tyč. Ozvalo se křupnutí za vteřinu následované tupou ránou.

Lidi jsou čím dál tim měkčí. I tihle upravení.
Obešel jsem ležící černou uniformní postavu a došel do koupelny. Chlapec visící na řetězech pootevřel jedno oko. "Čau brácho. Dost že jdeš. Už mi začínala bejt zima." Ušklíbl se.
"No jo prosimtě." Dvěma trhnutími jsem přetrhl řetězy a kolega mi spadl k nohám. "Kreténe."
Začal si oblíkat prostřílené a zakrvácené kalhoty. "Moc ti toho nezbylo." Zvedl jsem cár hadrů, který by dříve mohl být trikem. "Hajzly, zrovna tohle sem měl rád." Zamračil se a sáhl po kabátu, který to jako jediný přežil bez větší újmy na zdraví, tedy spíš na vzhledu. Vyšli jsme na chodbu.
"Co se dělo nahoře, že ti to tak trvalo?" Ray se zastavil u ležícího lovce a nechápavě zavrtěl hlavou. "Ále, nějak se mu nechtělo umřít." Ušklíbl jsem se a hlasitě písknul. Ze schodů se přiřítila šedočerná chlupatá koule a zastavila se před námi. "Padáme." Zamířil jsem ke dveřím. "Počkej! Tys ho vzal s sebou? Dyť sme se jasně domluvili, že je to moc riskantní!"
"No jo prosimtě.."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama