Alone against all. Against myself. Forever. Like a stray dog.

R&R 04

15. února 2013 v 2:27 | Tume Kiilas |  Tales

Ray ležel na gauči, po uši zabalený v dece. "Jak ti je, chlapáku?" Posadil jsem se vedle něj. V ruce pouta, která jsem mu pár minut předtím sundal. "Mlč." Otočil se ke mně zády. "No tak. Jestli je to tak jak říkáš, nemáš se za co stydět." Pokoušel jsem se ho uklidnit. "Nic nechápeš." Zavrtal se hlouběji pod deku. Já se jen ušklíbl. S tim dětinským chováním mi už lezl krkem. Sedl jsem si na křeslo naproti němu a nechal pouta zmizet. "Tak mi znovu pověz, co se stalo." Na klíně se mi objevil blok a tužka. "Dobře." Brácha chvilku přemýšlel. "Začneme u toho, jak vypadala." Pobídl jsem ho. "Předtím nebo potom?" "Předtím samozřejmě." Chopil jsem se tužky. "Dobře takže. Měla dlouhý vlasy, asi po bedra. Černý. Asi metr šedesát, drobná. Modrý oči." Odmlčel se. Podíval jsem se z okna. Hustě pršelo a noc byla snad ještě černější než předtím. "Dobře." Pokračoval jsem. "Oblečení, zbraně?" "Já nevim. Bylo zhasnuto, když se proměnila." Otřásl se a přestal mě vnímat.
"Brácho?" Zeptal se po chvilce. Přerušil jsem kresbu. "Ano?" "Proč nemám schopnost?" Byl bledý a v obličeji měl kamenný výraz. "Máš schopnost." Zamyslel jsem se nad jeho otázkou. Má schopnost mě dostávat do problémů. Zbytek toho, co řekl, jsem skoro vnímal. "Ale ne jako ty. Chci něco umět, chci nechat mizet věci. Chci skákat po barákách a chytat Je. Nechci se dokonce života honit za lidskejma padouchama." Protestoval ještě tak nějakou chvilku. Když konečně ztichl, zvedl jsem se a odešel do pokoje. Ray ihned vystřelil z gauče. "Kam jdeš?" Já za sebou jen praštil dveřmi. Pak jsem chvilku skládal svoje Hračky na postel. Sice nespím a nikdy jsem to nepotřeboval, ale ze zvyku jsem si jí pořídil. Občas se hodí na něco podobného. Když jsem prohrabal i poslední centimetr místnosti, byla přede mnou pěkná hromada věcí. Natáhl jsem na sebe "pracovní" kalhoty, košili a bundu a do všudypřítomných kapes jsem pozastrkal většinu z oné hromady. S mojí rychlostí jsem za několik minut opět procházel obývákem. Tentokrát jsem ale mířil na balkón. "Počkej." Brácha mě chytl za rukáv. "Kam jdeš?" Stoupl si mi do cesty a nasadil neoblomný výraz. Vytrhl jsem se mu a odsunul ho stranou. "Musím si něco zařídit." On se bohužel nikdy nenechal snadno odbýt. "Teď v noci?" "Jo!" Na tyhle výslechy jsem neměl čas ani náladu. Otevřel jsem balkónové dveře a jednoduše skočil dolů. Ještě jsem zahlédl Raye, jak za mnou znechuceně kouká. Vyrazil jsem opět na okraj města, tentokrát k horám. Věděl jsem kde ji hledat. Všechno co do teď udělala, jsem dokázal nějak překousnout. Byla sice jedna z Nás, jenže přešla na druhou stranu. A já zběhy nemám rád. Měl jsem tolik příležitostí to s ní skončit, ale vždycky jsem jí nechal jít. Ženská. Povzdechl jsem si. Ale dneska už překročila onu mez a má trpělivost se začínala zvolna vytrácet. Rapidně jsem přidal do kroku.
Jak jsem předpokládal, stála tam. A to v celé své kráse. Černé vlasy vlající ve větru, hluboké modré oči a podlý úsměv. Čekala na mě. Věděla, že přijdu. Jako vždy jsem v její přítomnosti cítil, jak se něco pokouší zastřít mé smysly a před očima mi začaly matně probíhat obrázky z našeho posledního setkání. Nechápavě jsem zavrtěl hlavou a vyskočil za ní na útes. "Mrcho." Chvilku si mě s úsměvem prohlížela a obcházela okolo mě. "Proč hned tak zostra? Tobě se nestýskalo?" Obrátil jsem oči v sloup. "Proč on?" Zeptal jsem se skoro znuděně a zahrál něco jako tázavý výraz. Zastavila se přede mnou a složila ruce na prsou. "Vždyť víš, že o něj vůbec nešlo." "Ne?" Rezignovaně jsem si zapálil cigaretu. Tyhle konverzace s ní nesnášim. Ale přeci jí nemůžu rovnou zastřelit. I když. Nemůžu? Někde v hloubi duše jsem se ušklíbl. "Ne. Byl to nejjednodušší způsob jak tě donutit abys udělal to, co chci." Začala si namotávat pramínek vlasů na prst. "A to je?" Začínal jsem litovat toho, že jsem se rozhodl nechat jí žít. "Chtěla jsem, aby za mnou zase přišel. Jako tehdy…"



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama