Alone against all. Against myself. Forever. Like a stray dog.

R&R 02

1. února 2013 v 10:00 | Tume Kiilas |  Tales
"Seš si jistej? Šéf říkal, že máme vzít jen tu věc a zmizet."
"Posero. Co se stane, když si vezmeme trochu víc?" -
"Já nevím. Nepřipadá mi to . . ."
"Drž hubu a dělej."
"Hm.." "Hele?"
"Řekl jsem snad, ať držíš hubu."
"Neslyšel si něco?"
"Co jako."
"Praskání."
"Jaký praskání?"
"Jako když hoří."
"Prosimtě neblbni.
"Ale já cítím kouř."
"Drž hubu nebo tě na místě oddělám. A hele tady to je." Muž vyházel ze šuplíku posledních několik papírů a pak vítězoslavně zdvihl šedý rychlovazač. Ještě rychle zkontroloval jeho obsah a zamířil ke dveřím. "Hej, odcházíme." Druhý muž zamířil k němu. "Krej mě. Pro jistotu."
"Kdo by tady tak mohl být. Teď v noci." Sup se zašklebil a natáhl volnu ruku ke klice. A..
A klika jako by před ním uhnula. Zkusil to znovu. A klika se znovu pohnula. "Ty dveře se otvíraj!" Zakřičel sup a namířil na ně zbraň. Oba zůstali nehybně stát. Dveře se před jejich zraky opravdu otvíraly, ale tak nějak nezvykle. Pomalu. Hodně pomalu. Až nelidsky. Supovi se začala podlamovat kolena a cítil, jak mu mezi zježenými chlupy na krku stékají kapky potu. "Rozkopni je." Špitl Moucha. "Dělej!" Sup sebral poslední střípky odvahy a udělal, co mu bylo nakázáno. Dveře se za doprovodu vrzání rozlétly. Za nimi bylo, stejně jako když přicházeli, šero, prosvícené jemným oranžovým světlem venkovní lampy. Ani stopa po jiné existenci. "Asi průvan." Řekl Moucha, když konečně vešel do chodby. Oba muži věděli, že toto vysvětlení, ač se zdálo jakkoli jednoduché a lákavé, zdaleka nemuselo být pravdivé. Zamířili ke schodům na konci chodby.
"Co..to..má..?" Zastavili se na kraji chodby, která předtím pokračovala schodištěm. Avšak po masivních dubovích schodech jako by se slehla zem. Namísto nich se na mramorové podlaze o patro níž válelo až nepěkné množství ohořelých trámů. "Do háje! Co to má znamenat?" Sup stál na samém okraji patra a hleděl dolů. "Lepší otázka je, jak se odsud dostaneme. Začíná to tady pěkně smrdět!"
Po krátké domluvě se rozeběhli k oknu na druhé straně chodby. Zatímco Moucha zápolil s mosaznou kličkou, Sup stál za ním s glockem v ruce. "Dělej vole!" Netrpělivě přešlapoval, aby nebylo poznat, že se mu třesou kolena. "Drž hubu." Umlčel ho Moucha. "Hurá!" Klička konečně povolila a okno bylo rázem dokořán. "Dělej. Běž první. A vem to." Moucha strčil Supovi rychlovazač a ukázal na nízkou stříšku pod nimi. Sup poslušně seskočil dolů. Moucha ho těsně následoval. Pak sešplhali z garáže, přelezli plot a sprintovali směrem k blízkému lesíku.
"Co to ksakru bylo?" Moucha stál zády opřený o strom a těžce oddychoval. Po čele mu tekly krůpěje potu a měl nezdravě rudofialovou barvu. "Nevim, ale jsem rád, že sme fuč." Sup, pro změnu ležící na zemi, se stále ještě třásl strachy. "Mám pocit, že by to pro vás dva bylo bezpečnější uvnitř." Hluboký mužský hlas znenadání narušil jejich rozhovor. Moucha a Sup náhle stáli bez hnutí vedle sebe a mžourali do tmy kolem. Nikde nic. Les kolem se zdál naprosto pustý. "Co to má bejt?" Řekl Moucha tmě před sebou. Tma odpověděla. "Ptáš se ty? Sprostý zloději a lháři, úplatná děvo, v rouše beránčím?" To už se v temnotě před nimi rýsovala mužská postava. "Co si to dovoluješ ty skrčku. Rozbiju ti tu tvojí prořízlou hubu!" Sup začal výhružně máchat rukama. "Pánové, já být vámi, takhle bych s ním nemluvil." Tentokrát se ozval hlas za nimi. Muži zděšeně vykřikli a otočili se. Postava stojící za nimi měla na tváři ustaraný výraz. "Bráška se naštve, když s ním budete takhle mluvit." Nespokojeně zavrtěl hlavou. "Co to tu meleš?" Tentokrát se ozval Moucha a napřáhl pravou ruku k ráně. V tom ledová pěst objala jeho zápěstí. "Jak jsem řekl. Nemluvte tak ošklivě s mým bráškou." Ozvalo se tiché křupnutí. Ledová pěst povolila. "Ááá!" Moucha se držel za zápěstí a bolestí div nevil. "Ten hajzl mi zlomil ruku." Sup udělal krok před svého parťáka. "Tohle ti neprojde, ty parchante!" Natáhl ruku s glockem a zmáčkl spoušť. A muž před ním pořád stál. Stále měl na tváři ten ustaraný úsměv a mezi prsty pravé ruky svíral kulku. "Zvláštní, že? Tahle maličká měla zřejmě skončit někde jinde." Pak kulku pustil.
Sup padl na zem a držel se za krvácející nárt. "Přestaň si hrát. Na tohle nemáme čas." Došel sem k nim a zastavil jsem pohled na loutkách válejících se po zemi. "Ach Rotario, proč jsi vždycky tak netrpělivý?" Blonďák nechápavě zatřásl hlavou. Udělal jsem své oblíbené gesto. Lesem projel stříbrný záblesk. "Vítej mezi námi Tokke." Pohladil jsem zvíře po hlavě. Jeho oči se oranžové zaleskly. "Máš tady práci."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama