Alone against all. Against myself. Forever. Like a stray dog.

R&R 03

6. února 2013 v 11:46 | Tume Kiilas |  Tales
Seděl jsem na gauči a na stolku přede mnou stála sklenka červeného. "Hey, Raymonde?" Na místo odpovědi se ozvala kaskáda řinčivých zvuků. "Do háje. Řikal jsem ti, ať na mě nemluvíš, když vařim." Se smíchem jsem se šel podívat, co natropil. "No jo. Chlap v kuchyni." Udělal jsem skoro neviditelný pohyb rukou a všechny popadané hrnce opět stály na svém místě. "A ty bys to udělal líp?" Ray seděl na lince a vztekle máchal rukama. "Ne, ale rozhodně bych to všechno nerozbil." "Tsss.."
O hodinku později se rozeřval domovní zvonek. "Do háje. Už je tu." Brácha vystřelil z jídelny jako blesk a hnal se ke dveřím. "Co tady ještě děláš? Říkals, že budeš celou noc pryč!" "Dyť už jdu prosimtě." Vzal jsem do ruky koženou bundu a skočil do bot. "Už bych tu dávno nebyl, kdybys uměl vařit." Zastavil se ve dveřích a probodl mě pohledem. "Zmiz." Zavrčel a rozeběhl se dolů ze schodů. Já to vzal pro změnu oknem. Hladce jsem přistál na chodníku v boční uličce vedle našeho činžáku. Rozhlédl jsem se. Nikde nikdo. Miluju noční výlety. Zamířil jsem k nádražním halám.
Otevřel jsem léty zašlé, dřevěné dveře a sešel do podzemí. Do nosu mě praštil závan alkoholu a cigaret. Ucítil jsem starý domov. Prošel jsem rádoby korálkovým závěsem a zamířil k baru. Osazenstvo podniku ztichlo a já ucítil jejich pohledy zabodnuté v zádech. Posadil jsem se a Oni se znovu dali do hovoru. "Co ty tady děláš?" Barman mi automaticky podal pivo a opřel se o pult proti mně. "Tak mluv!" "Tady ne." Kývl jsem na Bytosti za mnou. "Hej, Tulijo, vem to na baru." Houkl na mladíka, leštícího skleničky. "Pojď dozadu." Zatáhl mě do tmavé místnosti a přistrčil dvě skládací židle. "Něco mi dlužíš." Řekl jsem a posadil se naproti němu. Vzduch v místnosti byl vlhký a studený. "Jo to dlužím. Ale bohužel nemám víc než pár bouchaček a spoustu kanystrů alkoholu." Ušklíbl se. "Prosimtě nedělej se." Zvážněl jsem a vstal. Moc dobře jsem věděl, že pár bouchaček a desítky podpultového alkoholu nejsou zdaleka to jediné, s čím obchoduje. "Potřebuju tu věc. A potřebuju jí rychle. Máš na to týden." Než stačil otevřít pusu, už se za mnou zavíraly dubové dveře. Mávl jsem na Tulija a svižným krokem vyšel ven.
Krátký sprint, odraz od země, vyskočit na zídku a na střechu. Jedna, druhá, třetí, přeskočit ulici. Další střecha. Další sprint. A takhle ještě několikrát. Zastavil jsem až na úplném kraji jedné z posledních ulic města. Posadil jsem se na roh střechy a nechal nohy volně viset dolů. Obzor přede mnou byl zahalen do husté mlhy a všudypřítomná tma mu dodávala onu mystickou krásu. Bohužel krása nebyla důvodem mé návštěvy. Bylo to tam. Cítil jsem to. Čnělo to ze tmy nad jezerem jako těžká clona. A kdyby jen to. Rostlo to. Od posledně se to zvětšilo asi o polovinu. Věděl jsem, že musíme zakročit. Ale co dělat, teď když je většina z Nás pryč. Pryč? Co to je za slovo. Komunikátor mě vytrhl z přemýšlení. "Rote? Dělej. Něco se stalo." Zařízení ztichlo. Nechal jsem clonu clonou a vyrazil sprintem zpět. Opět přes střechy. Tuhle rychlost jsem si nemohl dovolit ani v tak prázdném městě jako je tohle.
Telekineze je super věc pokud potřebujete v plném sprintu otevřít vchodové dveře. Prohnal jsem se chodbou, do pátého patra jsem raději vyskočil a už jsem stál před naším bytem. Dveře byly překvapivě zavřené a nejevily známky újmy. Opatrně jsem odemkl. Přeci jen mohla být uvnitř ta jeho slečna. Něco jsem cítil. Něco známého. Tedy spíš někoho. Napětí se začalo lehce stupňovat. V předsíni chybělo cokoli cizího, ale stopa tady byla ještě zřetelnější. Nakoukl jsem do kuchyně, pak do jídelny a nakonec do obývacího pokoje. Nikde nic. Prošel jsem místností a zhluboka se nadechl i přes to, že jsem to fyzicky nepotřeboval. V jeho pokoji někdo byl. Cítil jsem to. Když jsem se dostatečně přiblížil, projel mnou hřejiví pocit klidu. Byl to Raymond a byl v pořádku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama