Alone against all. Against myself. Forever. Like a stray dog.

Březen 2013

What the hell is wrong with me??

29. března 2013 v 10:53 | Tume Kiilas |  Diary
Gomene...
Nějak dobu jsem se sem nedostala, znáte to, moc školy, moc rodiny, moc problémů.. -.-
Wanna kill myself.. Nějak mi zas začíná vše přerůstat přes hlavu. Je mi zle, jsem unavená, nesnášim velikonoce. Ale má to i svoje světlé stránky. Sobotní C'mon spring otaku meeting kam jedeme s Rawenem orgovat mi docela zvedá náladu. Když nad tim přemejšlim... na co si vlastně stěžuju? Stejně jsem si všechno posrala sama :D
Sayo ;)

PS: ještě song.. nemohla jsem ho sem nedát!


Že by . . . ?

17. března 2013 v 2:40 | Tume Kiilas |  Diary
Můj život se zase začal hýbat. Sama nevím jak se to stalo, ale kromě prezentace, špatnejch známek, nemoci a zdementnělý rodiny se našli i osobní problémy. A taky to, že neumim udělat bramborovej knedlík :D (neřešte..) Poslední dva dny sem skoro nespala. Dodělávala jsem povídku Co oči nevidí . . . , tu dementní prezentaci a vztekala se nad lidma. A opomenula jsem jednu podstatnou věc. Hraní RPG a jak jinak než v chatu na fb, že? Další, tentokrát i smyslupné info - mám půlku R&R 07! Hurááá. Teda jak pro koho. Moc mě potěšila přitelovo maminka, která se mi svěřila, že to čte. Jak kouzelné. Jen doufám že nebude číct Co oči nevidí.. to bych asi nerozdejchala. Jinak další věc, kromě toho že mám zelený vlasy, jsem taky geniálně ostříhaná od Trixie. A můj drahý přítel mi řekl že vypadám jako kluk. Možná jsem mu měla připomenout fakt, že je záměr, ale raději se v tom už nebudu hrabat. Jinak dneska jsem absolvovala free hugs sraz a následně návštěvu Palladia, což mě málem stálo život. Jak já nesnášim obchody... :P No nic. Loučim se. Zase sem dávám článek skoro ve 3 ráno.. Achjo. Dobrou noc :-)

Tales

16. března 2013 v 4:10 | Tume Kiilas |  Tales


Dovoluji si vám představit své kratší práce.
Budou přibývat pomalu, ale za to jsou ve směs kompletní.
Online ke čtení nebo ke stažení ZDARMA na serveru scribd.com




Nuda..

14. března 2013 v 11:32 | Tume Kiilas
Tak jsem zkončila jak jinak než doma v posteli. Je mi smutno a zima. Ještě dnes musim zůstat doma a modlim se abych zítra už vypadla do školy. Z toho bytu mi hrabe :( Tak zase poslouchám Mchr a střídavě spím, hraju rpg a koukám na ao no exorcist. Na víc se nezmůžu. A tak jdu zase spát. Bolí mě snad úplně všechno . . . :/
Bye






Hlásím se..

11. března 2013 v 9:46 | Tume Kiilas |  Diary
... konečně jsem se sem zase dostala. Pravda pár dní jsem vás trochu zanedbávala a omlouvám se ale času a nálady byl akutní nedostatek. Jinak uplynulý víkend stál fakt za houby. Krom Zuzčiny oslavy v pátel. Club Escobaras, pivo, meruňková vodka, stolní fotbálek atd. Moc příjemnej večer. A pak se můj drahej přítel zdekoval za klukama do Světlý nad Sázavou na zbytek víkendu a nechal mě tu napospas samotě. Dopadlo to focením u Lennyho, návštěvou koleje Hvězda a v neděli večerním posezením opět u Lennyho. Fajn. Je mi smutno a jsem na sebe naštvaná. Už se sebou nenechám takhle vyjebávat...Nic víc už se k tomu ani říct nedá.
Mějte se a smějte se..


Ještě můj dnešní song :-)



EDIT: Podařilo se mi za dnešek napsat asi polovinu 7. části R&Rka :-)

LS/TK

Flowers . . .

11. března 2013 v 9:14 | Tume Kiilas |  Bilder


Má drahá kamarádka měla 19 :-) nejkrásnější květinka . . . .

Norsk. . . <3

7. března 2013 v 10:18 | Tume Kiilas |  Bilder

Norsko :-)
červenec 2012

Nejpovedenějš fotky. Je jich jen pár, ale doufám že, se budou líbit.


Rekonstrukce: Saga Oseberg



R&R 06

6. března 2013 v 20:03 | Tume Kiilas |  Tales

Krčil jsem se za obrovským balvanem a měnil v Pistoli zásobník. Všude okolo svištěly kulky a já tak tak zvládal senzory hlídat situaci. Ray, po pětihodinovém útěku a téhle snad nekonečné přestřelce, ležel vyčerpaně vedle a zhluboka dýchal. Jemu bohužel ještě zůstaly základní metabolické funkce. Mě dýchání zpomalovalo, ale i tak jsem to dělal. Ze zvyku. A taky kvůli tlaku. Ale třeba teď jsem nedýchal vůbec. Prudce jsem se odrazil a vyskočil do koruny stromu. Věděl jsem, že mám tak vteřinu a půl než mě automatické pušky rozmístěné okolo stačí zaměřit. V letu jsem ještě stihl sejmout dva Pěšáky krčící se v keřích před námi. Ray zatím statečně plnil další zásobník. Já jsem, skryt za kmenem stromu, pálil kamsi do lesa. Tedy, já věděl přesně kam, i když by mi to vnější pozorovatel asi nevěřil. Když jsem se za vteřinu a půl ocitl opět na zemi vedle bratra, smršť kulek ustala do poslední. Chvilku jsme vyčkávali a po pár minutách zahájili taktický postup na sever. Lovcům sice nechyběla rychlost ani technika, ale jejich pokusy nás dostat neměly hlavu ani patu. Ostatně jako vždy. K laboratoři nám podle dosavadních informací zbývalo nějakých padesát kilometrů. Normálně bych se této vzdálenosti vysmál, bohužel a zároveň naštěstí jsem sebou měl Raye. Nemohl si dovolit mou rychlost na více než deset kilometrů, chyběla mu dobrá polovina senzorů, cit i pevná ruka. A především energie. Z vlastní zkušenosti vím, že velká část těchto problému je daná fyzickým stavem. Bedlivě jsem zkoumal všechny jeho životní funkce. Na rozdíl ode mě totiž neměl podporu života. Naštěstí na tom nebyl zas až tak zle. Asi tři kilometry před námi měla začínat první vlkodlačí linie. Pásmo nejnižší ochrany. Tedy nejnižší ochrany podle grupy původně ruských vlkodlaků. Kulomet snad na každých sto metrech. Velká spousta kulometů. Kulometů, co nám budou krýt záda. Chvilku jsem uvažoval, jestli je to tím, že jsou to vlkodlaci, nebo proto, že to jsou původně Rusové. Bohužel na úvahy tohoto typu nebyl dostatek času. A tak, zatímco jsem se já utápěl v taktizování, kráčel vysílený a lehce zranění Ray bez remcání vpřed. Řídil se kompasem, protože dělal, že nevěří mojí navigaci. Nechápal jsem, že i v takové situaci najde prostor pro ješitnost. Inu zbytky lidství. Tak jsem ho nakonec nechal, ať si dělá, co chce.

Hranice se pomalu přibližovala. Vysílal jsem vlnové signály na všechny vlkodlačí čipy a ty mi ochotně odpovídaly. Jakmile jde o záchranu něčeho, co má chlupy a čtyři nohy, jsou nadmíru ochotní. Ušklíbl jsem se. Bohužel mi dobrá nálada nevydržela příliš dlouho. Komunikační čip hlásil přítomnost letícího objektu asi čtyři stovky metrů od nás. Po pár vteřinách detekce se ukázalo, že letící objekt je vrtulník. "Zvládneš běžet?" Ray se nechápavě otočil. "Cože?" "Běžíme!" zavelel jsem. To už bylo slyšet řvoucí rotor a jehličí se rozvířilo vzduchem. Chytl jsem ho za ruku a rozběhl se mezi skály. Vláčel jsem ho za sebou několik stovek metrů. Pak jsem v běhu vytáhl pistoli a několikrát vystřelil na vrtulník. Jenže ten už nás pěkných pár vteřin kropil moc pěkně upraveným, čtrnáctihlavňovým, rotačním kulometem. Všude okolo lítaly třísky a jiskry, jak se kulky odrážely od okolních skalisek. Z vrtulníku se sice trochu kouřilo, ale k pádu to zjevně stále nestačilo. A pak se mi v hlavě zrodil nápad. Pustil jsem Raye a vyskočil na jednu ze skal vpravo od nás. Postavil se čelem ke kulometu. Ten ne a ne mě trefit. Namířil jsem pistoli na čelní sklo a můj dokonalý zrak zaostřil na vytřeštěnou tvář pilota. Spoušť tiše cvakla. Sledoval jsem, jak se vrtulník propadl o několik metrů a kus pode mnou se roztříštil o skálu. Ušklíbl jsem se. Pak vyrazil najít bratra. Ten v běhu naprosto ztratil směr, takže teď mířil někam na východ. Doskočil jsem na zem před něj. "To musíš vždycky všechny zabít?" Zkřivil tvář do znechuceného úšklebku. Obrátil jsem oči v sloup a vyrazil znovu správným směrem. Hranice už byla jen pár stovek metrů před námi a čip hlásil čím, dál tím více zbraní.
Po několika minutách jsme došli k prvnímu plotu. Spíš než plot to byla metr a půl vysoká železo-betonová zeď s dalším metrem pletiva a ostnatého drátu. Ze zdi čněly jako ostny hlavně samopalů a ty tlustší sem odhadoval na lehčí typy poněkud těžších děl. Všude okolo pochodovala stráž. Konkrétněji vlkodlaci všeho druhu a věku. Početně doplněné o křížence lidí a psovitých šelem a další zázraky genetiky, které jsem dosud neviděl. Začínal jsem být vcelku rád, že nemám alergii na chlupy.


Dogs: Bullets & Carnage

5. března 2013 v 23:00 | Tume Kiilas |  Mangy
Dokonalé, skvělé, důvtipné, úžasné...
Jinak to asi ani nedokážu popsat. Zajímavý příběh vsazený do
blízké budoucnosti a čtyřech rozdílných osobnostech. Každý si najde své, ať už je to bílovlasej drsňák, eyepatch nebo slečna s katanou prahnoucí po pomstě.

Má jedinou nevýhodu a to jest že není přeložené do čj. Ale i to má své klady :D

A pak můj oblíbený citát:

"You think you're just gonna be saved by him?"
"Leaving your partner in the lurch and letting him get beaten to a pulp isn't "Saving"!"

Kde ke četní?
Manga reader


Zpátky...

5. března 2013 v 17:44 | Tume Kiilas
...do minulosti! :D






Ano ano... my chemical romance! To už tady nějaký pátek nebylo.. Asi tak čtyři roky :D Ten pocit když se od black a death metalu dostanete k tomuhle :D Smích smích. Jinak dnešek stál pěkně za prd abych byla upřímná. Paradoxně jsem ale měla asi nejlepší náladu za poslední čtyři měsíce. I přes to že škola stojí za hovno :D Za co jínýho taky. Nějak ztrácim veškerej zájem o všechno. Dodělám si kostým na vikingy a boty, pak někde seženu 350 kč na kalhoty pro Ravena :P Toť konec hlášení. Mějte se a smějte se :P A nebo začněte hulit!

PS: omlouvám se za svou neaktivitu ale nějak mi hrabe a jsem až moc líná :D