Alone against all. Against myself. Forever. Like a stray dog.

R & R 07

2. května 2013 v 15:26 | Tume Kiilas |  Tales


Seděli jsme na ploché střeše bývalé vojenské základny ukryté hluboko v lesích. Rozhlížel jsem se po okolí a kouřil cigaretu. Snažil jsem se trochu relaxovat. Naprosto přesně totiž vím, že jakákoli podobná akce potřebuje především střízlivou mysl. To v praxi znamená dát si chvilku klidu. Minimálně takhle mě to lidé učili. Ale Ray si to zjevně nemyslel. Nespouštěl oči z našeho osrstěného průvodce, který právě rozkládal na zem mapu a nervózně přitom pochodoval sem a tam. Bylo více než jasné, že teď už Armáda ví, kam míříme a především, kdo nám pomáhá. Vlkodlak se jmenoval Eor a slíbil nám doprovod až do laboratoře. Již sem měl tu čest stát po jeho boku v boji a i já musím přiznat, že bych se při souboji s ním přeci jen trochu zapotil. Tedy kdybych se mohl potit. To podstatné je, že byl naprosto loajální. Konečně vytáhl z kapsy baterku s laserovým bodovým světlem a posvítil jim na černou tečku uprostřed zelené plochy. "Tady jsme." Odmlčel se a pomalu přesunul světlo. "Sem je to asi dvacet kilometrů. Pojedeme autem. Je to naše území, tady nám nic nehrozí. Dál budeme muset pěšky. Ještě několik dalších kilometrů máme pod kontrolou, ale dál je už jen zaminovaná pustina." Zkřivil obličej do znechuceného výrazu. "Vyrazíme za světla, dříve to ani nemá smysl." Vstal jsem a došel k němu. "Sejdeme se ve čtyři ráno tady." Přikývl a během pár vteřin zmizel. Otočil jsem se k bratrovi. "Tak, to bychom měli."
Hnali jsme se po opuštěné, místy trochu rozbité, silnici dál na sever. Moji společníci seděli zaražení v sedačkách a vytřeštěně zírali na tachometr. "Zpomal. Za chvilku budeme na Hranici." Ozval se Eor ze zadní sedačky. Poslechl jsem a ubral plyn. "Uff." Ray se konečně trochu uvolnil. "Zdejší silnice nejsou stavěné na takhle agresivní jízdu." řekl po chvilce a nasadil opět dotčený výraz. Ušklíbl jsem se. "Tohle není agresivní jízda. A navíc neřídil jsem asi pět let." Eor vytřeštil oči. "Cože?" "Neboj Eo, já nezapomínám." Mrkl jsem. Pravda byla, že jsem se nic neovládal manuálně. Možná proto že to neumím. A telekineze je fajn věc.
Asi sto metrů před námi stála obrovská železná vrata. Když jsme před nimi zastavili a identifikovali se, všiml jsem si, že na téhle straně je mnohem více stráží a mnohem více samopalů. Asi mnohem více Rusů. Bez sebemenších problémů jsme opustili vojenský areál a opět se ocitli v nekonečných lesích. "Naviguj." Řekl jsem a přidal plyn.

Toho času na druhém konci světa
"Pod milion a půl nejdu." Obtloustlý padesátník si zapálil doutník a nasadil neústupný výraz. Muž na druhé straně stolu se povýšeně usmál. "Opravdu? Tady si ale nemůžete vybírat." Plešoun si potáhl z doutníku, poněkud uspěchaně vyfoukl kouř a zakuckal se. "Hele, berte nebo nechte bejt. Můžu to prodat i jinde." Začínal být trochu nervózní. Blonďatý mladík se znovu pousmál a jemně přejel rukou po kufříku. "Víte, pane Cayi, tohle je naše město. Náš stát. Tady si nikdo nevybírá. Doufám, že mi rozumíte." Vážně zvedl jedno obočí. "Milion nebo smrt." Zuby se zaleskly v širokém úsměvu. Muž s doutníkem se mu podíval zpříma do očí. "Chcete po obchodníkovi, aby prodával pod cenou." Řekl vážně. "Prodat pod cenou nebo zemřít. Jak těžká taková volba." Blonďák se na moment odmlčel. "Nabízíme vám dlouhodobou spolupráci a ochranu. Pokud nemáte zájem, můžete odejít. Tedy, když to dokážete." Na tlouštíkův krk se nalepilo ústí hlavně. "Co..co to ...!" Muž zakoktal a málem omdlel. Postava za ním ho probrala tupou ránou. "Jak se vám má nabídka líbí teď?" Mladík měl stále na tváři ten škodolibý úsměv. "Co to má znamenat?" Muž se zmítal na židli a začínal ztrácet sebekontrolu.
Pod návalem stresu se dokonce pomočil. Hlaveň se zaryla hlouběji to krku. V jeho hlase byl zřetelný strach. "Co jste to udělali s naším městem? Hajzlové. Tohle není život." V tu chvíli se naproti němu rozlétly dveře. "Já!" Muž znovu málem omdlel, tentokrát leknutím. Dívka stojící ve dveřích zatřásla hlavou a černobíle vlasy zavířily vzduchem. "Nějaké problémy pánové?" Blonďák zavrtěl hlavou. "Pošlete ho zpátky. Jestli cekne, zlikvidujte ho." Dveře se zabouchly, až se místnost otřásla.

Další kapitola . . .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama